Mým cílem bylo posunout se ve vibecodingu a naučit se efektivněji převádět nápady do konkrétních digitálních výstupů. Praktickým projektem se stalo tohle portfolio.
Konkrétní vzdělávací cíl
Mým konkrétním vzdělávacím cílem bylo posunout se ve vibecodingu a naučit se efektivněji využívat nástroje, které mi pomáhají převádět nápady do konkrétních digitálních výstupů. Jako hlavní nástroj jsem si pro tento cíl vybrala Claude Code, protože jsem si na něm mohla prakticky vyzkoušet tvorbu webového rozhraní, práci se soubory, zadávání a ladění změn pomocí AI a celkově lépe využít jeho potenciál.
Tento cíl vycházel z mého Edventure Canvasu a navazoval na širší směřování k service designu, UX a zvládnutí nástrojů, které mi mohou pomoci při studiu i v praxi. To, co jsem se ve Studijním semináři naučila, chci dál rozvíjet a prakticky využít nejen v navazující práci v předmětu Praxe, ale i v běžném pracovním životě.
Byly tyto cíle jasné a realistické? Odpovídaly metodice SMART?
Ano. Cíl byl pro mě jasný a realistický, i když se v průběhu semestru ukázalo, že je širší, než jsem si na začátku myslela. Nešlo jen o to „umět používat Claude Code“, ale i pochopit, jak funguje terminál, co Claude Code nabízí, jak se pracuje se soubory, složkami a kódem a jak si pohlídat základní principy při tvorbě webu.
Cíl byl zároveň dostatečně konkrétní i ověřitelný: do konce semestru jsem chtěla zvládnout samostatnou práci v prostředí Claude Code a vyzkoušet si ji na reálném webovém projektu. Pro mě bylo důležité, že cíl nebyl jen teoretický, ale byl navázaný na konkrétní práci, která mi dávala smysl.
Do jaké míry jsem své cíle splnila? Co mi pomohlo je dosáhnout?
Myslím, že se mi cíl podařilo naplnit. Během semestru jsem si práci s Claude Code a vibecodingem vyzkoušela na vlastním webovém portfoliu, které pro mě sloužilo jako praktický prostor pro učení. Samotné portfolio budu dál rozvíjet v rámci Praxe, ale ve Studijním semináři pro mě bylo důležité hlavně pochopit celý proces a postupně ho zvládnout samostatně.
Tento způsob tvorby jsem si vyzkoušela i na dalších výstupech, například při tvorbě microsite pro náš tým v práci. Na začátku jsem potřebovala větší asistenci a vysvětlování jednotlivých kroků. Postupně jsem se ale dostala do fáze, kdy jsem si nainstalovala desktopovou verzi nástroje a dokážu v ní pracovat sama. Pomohlo mi hlavně to, že jsem se učila na vlastním projektu a všechno nové jsem si mohla hned zkoušet v praxi.
Proces učení a strategie
Jaké metody učení a strategie jsem používala? Fungovaly dobře?
Nejvíc mi fungovalo učení skrze praxi a metodou pokus–omyl. Potřebovala jsem si nejdřív osvojit úplné základy: co je terminál, co Claude Code nabízí, jak funguje příkazový řádek, co znamenají jednotlivé příkazy a jak spolu souvisí kód a výsledné webové rozhraní. Jakmile jsem těmto základům začala víc rozumět, práce v Claude Code pro mě začala být mnohem srozumitelnější a méně stresující.
Pomáhalo mi i učení po menších krocích. Nepotřebovala jsem mít všechno pod kontrolou najednou, ale spíš si skládat celý proces z dílčích úkolů: otevřít správnou složku, spustit prostředí, poznat, že jsem ve správném místě, zadat změnu a zkontrolovat výsledek. Díky tomu pro mě byl celý proces přehlednější a zvládnutelnější.
Jak jsem organizovala svůj čas a priority?
Čas jsem si organizovala spíš průběžně podle toho, jak jsem se posouvala. Pomáhalo mi vracet se k tomu opakovaně, zkoušet nové věci a navazovat na to, co už jsem zvládla. Nešlo o jeden velký blok práce, ale spíš o průběžné učení, kdy jsem si věci postupně osahávala a skládala dohromady.
Jaké zdroje jsem využívala? Byly přínosné?
Kromě samotné práce v prostředí jsem využívala volně dostupná videa na YouTube a hlavně konzultace s kamarády a známými, kteří v této oblasti pracují. Právě kombinace praktického zkoušení a možnosti doptat se na základní principy pro mě byla hodně přínosná.
Přínosné pro mě bylo také to, že jsem se neučila jen jeden konkrétní postup, ale širší princip práce s AI při tvorbě výstupů. Postupně jsem zjistila, že ji pro sebe nechci využívat jen při tvorbě webu, ale i pro analýzy, prezentace, práci nad složkami a další typy výstupů.
Výzvy a překážky
S jakými překážkami jsem se setkala? Jak jsem je překonala?
Nejtěžší pro mě bylo na začátku osvojit si používání terminálu a pochopit jeho smysl. Kvůli firemnímu zabezpečení mi zpočátku nešla nainstalovat desktopová verze Claude Code, což se později změnilo. Náročné bylo vyznat se v příkazech, rozlišovat, co patří do terminálu a co už do samotného prostředí Claude Code, a pochopit, jak spolu jednotlivé kroky souvisejí. Největší překážkou tak pro mě nebylo množství práce, ale vstupní technická nejistota.
Pomáhalo mi vracet se k základům, nechat si věci vysvětlit jednoduše a postupovat krok za krokem. Jakmile jsem lépe pochopila principy, začala se moje nejistota zmenšovat a práce pro mě byla přirozenější.
Byly momenty frustrace nebo ztráty motivace?
Přetížená jsem se necítila. Naopak mě práce s tímto způsobem tvorby bavila a baví mě i dál. Frustrace se objevovala spíš na začátku, když jsem ještě nerozuměla prostředí terminálu a nevěděla jsem přesně, v jaké části procesu se nacházím. Často se mi stávalo, že jsem chtěla něco udělat, ale skončila jsem jinde, než jsem čekala, nebo mi vyskočila chyba, protože jsem ještě nebyla ve správném prostředí. Postupně se to ale zlepšovalo a i tyhle momenty byly součástí učení.
Co mě nejvíc překvapilo?
Pozitivně mě překvapilo, jak rychle se člověk může posunout, když začne chápat principy a nepoužívá systém jen naslepo. Za důležitý moment považuji chvíli, kdy jsem ho začala ovládat sama bez větší pomoci. Byla jsem schopná poznat, jakým příkazem prostředí spustím, jak poznám, že jsem ve správném místě, a jak mám pokračovat dál. Velkým milníkem pro mě bylo také stažení a nainstalování desktopové aplikace.
Vlastní pokrok a rozvoj
Jaké znalosti a dovednosti jsem získala?
Během semestru jsem si osvojila základní principy fungování terminálu a práce v Claude Code. Konkrétně jsem se naučila spustit projekt ze správné složky, používat základní příkazy jako cd, pwd, ls nebo open, rozlišit, kdy jsem v běžném terminálu a kdy už v prostředí Claude Code, pracovat se soubory v projektu a kontrolovat změny v náhledu webu.
Důležité pro mě bylo i pochopit, co znamenají některé chyby, například když terminál nerozpozná zadaný text jako příkaz nebo když nejsem ve správném prostředí. Posunula jsem se od stavu, kdy pro mě bylo celé prostředí cizí a nepřehledné, k tomu, že v něm dokážu samostatně pracovat a vytvořit webovou stránku.
Důležitý posun pro mě byl také v tom, že jsem začínala přes terminál a teprve později přešla k desktopové verzi Claude Code. Desktopová verze pro mě byla uživatelsky příjemnější a umožnila mi pracovat samostatněji, ale právě prvotní práce v terminálu mi dala hodně užitečných základů. Díky ní jsem lépe pochopila, co se při práci s projektem děje na pozadí, jak fungují složky, soubory, příkazy a samotné spouštění prostředí. I když dnes pracuji pohodlněji v desktopové verzi, zkušenost s terminálem mi pomohla nebýt jen pasivním uživatelem nástroje, ale lépe chápat celý proces.
Při seznamování s vibecodingem jsem si zároveň začala víc uvědomovat výhody, které tento způsob práce nabízí, například rychlejší převádění nápadů do výstupů, lepší práci s informacemi nebo možnost automatizovat některé činnosti.
Vedle technické stránky jsem se zlepšila i v zadávání instrukcí. Postupně jsem pochopila, že nestačí napsat obecné zadání, ale je potřeba přesněji popsat, co chci změnit, co má zůstat beze změny a jak má výsledek působit. Velmi se mi také osvědčilo zadání iterovat a jít postupně. To pro mě bylo důležité nejen při tvorbě webu, ale obecně při práci s AI.
Jaký pokrok jsem udělala oproti začátku?
Na začátku pro mě byla práce v tomto prostředí spojená hlavně s nejistotou. Dnes dokážu lépe chápat pozadí celého procesu. Jak s AI komunikovat, které věci si nadefinovat hned dopředu, co je potřeba kontrolovat a jaká mohou být rizika. Největší posun pro mě tedy není jen v tom, že jsem vytvořila konkrétní výstup, ale že už tím procesem neprocházím naslepo.
Spolupráce a zpětná vazba
Jak jsem pracovala s ostatními? Jaký byl přínos spolupráce?
I když šlo primárně o individuální proces, důležitou roli pro mě hrály konzultace s lidmi z okolí, kteří se v této oblasti pohybují. Přínosné pro mě bylo i to, že jsem mohla výstupy využívat v praxi a vidět jejich smysl i mimo samotný předmět.
Výrazný dopad mělo naplnění cíle i v práci. V našem pracovním prostředí je aktuálně velký tlak na smysluplné využívání AI a na snižování administrativy. Díky tomu, že jsem se během semináře víc ponořila do vibecodingu, Claude Code i dalších podobných nástrojů, získala jsem širší představu o tom, kde mohou reálně pomoct a jak je využívat efektivněji. Postupně jsem se v našem interním týmu stala člověkem, na kterého se ostatní obracejí, když potřebují poradit s AI nebo s přípravou různých výstupů.
Emoce a motivace
Co mě nejvíc motivovalo?
Už na začátku jsem si v Edventure Canvasu pojmenovala, že bych se chtěla při práci s těmito nástroji cítit sebejistěji a umět víc využít jejich potenciál. Nešlo mi jen o to naučit se jeden konkrétní nástroj, ale hlavně získat základní technickou jistotu a umět sama posouvat nápady dál od prvotní ideace až k nějaké konkrétnější podobě návrhu. Důležité pro mě bylo i to, abych si před větším projektem dokázala zjistit technické věci dopředu a nebyla pak tolik závislá na tom, že mi někdo musí každý krok vysvětlit.
Motivovalo mě také to, že jsem při práci cítila stále větší jistotu a viděla konkrétní výsledky. Důležité pro mě bylo i to, že jsem v tom viděla přesah do práce a do dalších oblastí, které mě zajímají.
Cítila jsem se přetížená? Co by pomohlo mé pohodě?
Přetížená jsem se necítila. Spíš jsem vnímala, že mi pomáhá dělat věci postupně, zkoušet je v praxi a mít prostor vracet se k nim bez tlaku na dokonalost. Hodně mi pomáhalo i to, že mě to bavilo a že jsem v tom viděla smysl.
Během semestru jsem si zároveň víc uvědomila, že při práci s AI je potřeba přemýšlet i nad tím, co si člověk má hlídat. Nestačí jen dostat rychlý výstup. Důležité je ověřovat si, jestli dává smysl, jestli je správný a jestli v něm něco nechybí. Zároveň jsem začala víc vnímat i téma bezpečnosti a práce s citlivými daty. Další věc, kterou si chci hlídat do budoucna, je osobní stopa ve výstupech. AI může hodně pomoct, ale když se používá bez většího přemýšlení, výsledky můžou začít působit dost podobně. Proto je pro mě důležité brát ji spíš jako podporu, ne jako náhradu vlastního uvažování.
Budoucnost a zlepšení
Co bych udělala do příště jinak?
Do příště bych se asi méně bála začít a dřív si připustila, že i když tomu na začátku nerozumím, neznamená to, že se v tom nemůžu zorientovat. Zpětně vidím, že hodně pomohlo jít krok za krokem a nenechat se odradit tím, že ze začátku všechno působilo složitěji, než ve skutečnosti bylo.
Jaké nové cíle si stanovuji? Chci pokračovat?
V tomto směru určitě chci pokračovat. Zajímá mě jak technická stránka tvorby webu a práce v podobných prostředích, tak širší využití AI pro UX, service design, strukturování výstupů a prezentaci projektů. Nechci zůstat jen u jednoho portfolia nebo jednoho typu použití, ale dál rozvíjet práci s AI tak, aby mi sloužila jako praktická opora ve studiu i v praxi.
Zároveň chci dál rozvíjet schopnost používat tyto nástroje vědomě a kriticky. Nestačí mi umět vytvořit výstup rychle, důležité pro mě je rozumět tomu, jak vzniká, co v něm může být schematické a jak do něj vnést vlastní perspektivu.